8. kapitola: Uvíznutí

Když ho zahlédl vycházet ze dveří neonatologie, zatvářil se překvapeně, Snape byl poslední, koho by na tomhle patře čekal, vzápětí si však uvědomil, co se před týdnem událo dole, na jeho oddělení, a ohromení z jeho tváře vyprchalo.
Severus ho zaregistroval a přemýšlel, jak by se mu mohl vyhnout, bohužel situace na chodbě únikovému manévru příliš nenahrávala. Střetli se u výtahů.
„Dobré odpoledne,“ pozdravil James Potter a přivolal výtah.
„Dobré,“ odpověděl Snape a hypnotizoval signální kontrolky nad hlavou.
Oba výtahy byly v přízemí. Sakra, zaklel v duchu, potrvá nejméně minutu, než jeden z nich vyjede do pátého patra.
„Jak se mu daří?“ zeptal se znenadání Potter.
Snape chvíli uvažoval, koho má na mysli, než mu došlo, odkud se právě vrací.
„Prospívá. Na stanovení neurologických změn je ještě brzy, ale vypadá to, že bude žít kvalitní život bez výrazných omezení.“
„Odvedli jste skvělou práci. Ty jsi odvedl skvělou práci,“ upřesnil James. „PMCS není snadné provést za tak nepříznivých podmínek.“
„Kdybyste mi poslali kompetentního chirurga, nemusel jsem to dělat,“ odvětil Severus chladně.
Jamesovi na čele naskočily vrásky. Teprve nyní si Severus všiml, že mu na spáncích začínají prosvítat drobné šediny. Překvapilo ho to. Očekával, že někdo jako Playboy Potter bude chtít známky stárnutí zakrýt.
„Vím o Siriusovi. A mrzí mě to. Opravdu,“ dodal, když zpozoroval Snapeův skeptický výraz. „Chci, abys věděl, že nehodlám ospravedlňovat takové chování, přestože jde o mého přítele.“
„Měl by sis na oddělení udělat pořádek,“ řekl Severus. „Nechápu, jak můžeš někoho jako Black nechat, aby tě zastupoval.“
„Nařídil jsem mu ambulantní léčbu. Souhlasil. Nechci ho trestat víc, než je nutné.“
„Ovšem. Je to tvůj podřízený, nakládej s ním jak je libo. Z mého oddělení by letěl nadzvukovou rychlostí.“
James se dvakrát zhoupl na špičkách bot a v kapse pláště stiskl golfový míček.
„Severusi, chápu, že určité věci nezměním, ale snažím se. Je pro mě důležité, aby spolupráce mezi našimi obory fungovala. Profesionalita by měla být na prvním místě.“
„A pročpak tohle vykládáš zrovna mně? Já nemám potíže chovat se profesionálně. Nejsem ten, kdo na své kolegy hází špínu z dvacet let starého prádelníku.“
„Myslím, že byste měli zajít na pivo a vyříkat si to.“
„Na pivo? S alkoholikem?“
„No tak třeba na zmrzlinový pohár, co já vím! Promluvte si! Jste oba dospělí lidé, přece nedovolíte, aby osobní antipatie a zášť ohrožovaly životy pacientů!“
„Hučel jsi tohle i do Blacka, nebo ses rozhodl apelovat výhradně na mě, protože víš, že on tě s tímhle kázáním pošle tam, kde sluníčko nesvítí?“
„OK, vzdávám se. Máš pravdu. Rozhodl jsem se říct to tobě, protože vím, že on první krok nikdy neudělá. Na to je moc paličatej. Kdybys mu ale vysvětlil, jak se věci mají...“
Snape se zaradoval, když kabina výtahu zastavila v jejich podlaží. Nechal Jamese nastoupit a sám zůstal stát na chodbě.
„Nemám v úmyslu mu cokoli vysvětlovat. Sirius Black je poslední člověk na světě, kterému bych se svěřoval. Měj se, Jamesi.“
Dveře výtahu se zavřely a Potterův zamračený chlapecký obličej zmizel. Severus počkal na druhou kabinu. Její dveře se pomalu otvíraly a on už se chystal mezi ně vkročit, když si všiml, že uvnitř stojí Black. Zamrzl uprostřed nášlapu, otočil se na patě a rychle přistál zpátky v bezpečí chodby. Black na něj civěl s povytaženým obočím a Snape si náhle palčivě uvědomil dětinskost svého chování. Cítil, jak se mu do tváří nahrnula horkost.
V okamžiku, kdy se dveře začaly zavírat, zazvonil mu v kapse pager. Urgentní příjem.
„Moment, moment!“
Mezi křídly dveří zbývala už jen titěrná škvírka. Nestrčil by do ní ani malíček. Sakra!
Najednou se však kabina znovu otevřela. Black na poslední chvíli zmáčkl tlačítko.
„Díky,“ zamumlal Snape a stoupl si do opačného rohu.
Zavládlo těžké a dusné ticho, umocněné skutečností, že se ve výtahu nacházeli sami. Pak Sirius loupl po Snapeovi okem a...
„Vzalo mi dech, když jsem zjistil, žes na mě nenapsal esháčko. Neměl jsi čas nebo koule?“
„Obvykle se říká: ,Děkuji za shovívavost´.“
„Těšil jsem se, jak s Dumbledorem hodím řeč na téma zaměstnávání kvalitních doktorů.“
„Vážně? Tak proč si s ním nepopovídáš třeba hned teď?“
Black cosi zabručel do svého pláště, založil si ruce na prsou a zmlknul. Snape se k němu otočil zády a předstíral, že kontroluje zprávy v telefonu.
O vteřinu později se ozvalo nepříjemné zaskřípání, stropní zářivky několikrát zablikaly, potom dočista zhasly a kabina s trhnutím zůstala viset mezi druhým a prvním patrem.
„No bezva,“ ucedil Sirius a rozsvítil svoji diagnostickou svítilnu.
„Tak to mi scházelo,“ přidal se Severus.
Oba naráz sáhli po tísňovém tlačítku.
„Já je zavolám,“ řekl Black a spojil se s údržbou.
Severus couvl zpátky do svého rohu, rychlou předvolbou kontaktoval Lily a oznámil jí, že se zasekl ve výtahu.
„Ty jsi uvízl ve výtahu? To je snad zlej sen! Mám tu osmnáct nastřelených puberťáků, co si ze školní besídky udělali amfetaminový mejdan, a teď ještě v celé budově vypadl proud, jedeme na záložní zdroj.“
„Sakra!“ Snape udeřil pěstí do stěny výtahu, až se hrozivě otřásl. „Doufám, že to nahodí rychle. Záložní zdroj dokáže napájet přístroje jen šedesát minut. Jestli výpadek potrvá déle, někdo musí připojit ventilátory k externím bateriím.“
„Aurora by měla za půl hodiny dorazit do práce, ona si s tím kdyžtak poradí. Jseš tam sám?“
„Ne. Jsem tu s Blackem.“
„Cože?“
„Slyšela jsi.“
„Panebože. Drž se. Já musím jít rozdávat injekce lidokainu.“
„Údržbář říká, že je to problém celýho bloku. Dokud neobnoví dodávku, nikdo nás odsud nedostane. Výtahy na záložák nejedou.“
„Výborně. Opravdu ideální načasování.“
„Jo. Zásah vyšší moci.“
„Vyšší moc mě musí nenávidět.“
„Nejsi v tom sám.“
„Ne, jsem v tom s tebou. Ze všech lidí, kteří se mnou mohli zůstat viset ve výtahové šachtě, si Bůh vybral právě tebe.“
„Protože jsem výjimečnej.“
„To jsi. Výjimečný potížista.“
„Ale mohl jsi dopadnout hůř, věř mi.“
„Ano, ještě se ten výtah mohl utrhnout.“
„Nebo jsi tu mohl zůstat zeseklej s Lockhartem.“
Severus si zmíněnou situaci živě promítl před očima a výrazně se mu ulevilo. Dokonce se i zasmál.
Sirius taky protáhl rty do úsměvu. Napětí mezi nimi trochu opadlo.
Následujících deset minut oba mlčeli, nešlo však o napjaté mlčení. Každý se věnoval vlastním záležitostem.
„Jseš dobrej doktor, Snape,“ zazněl zničehonic Sirius do tmy a ticha. „Na medině jsem nevěřil, že z tebe někdy bude něco lepšího než laboratorní krysa. Byl jsi děsnej šprt, suchej jak vafle z kantýny a když jsem tě viděl poprvý pracovat se skalpelem, myslel jsem, že se smíchy pochčiju.“
„Já tvoji reakci zaznamenal. I těch tisíc dalších posměšných reakcí na moje studijní začátky. Neboj se, mám je v živé paměti.“
„Tak se na ně konečně můžeš vysrat. Říkám ti, že jsem se splet. Jseš dobrej doktor. Jenom některý věci prostě nechápu.“
„Jaké věci?“
„Třeba to, jak může dobrej doktor stát na straně takovýho monstra, jako je Riddle.“
„Nestojím na jeho straně a nikdy jsem nestál. Byl jsem u něj zaměstnaný.“
„Tvrdíš, že jsi to nedělal z přesvědčení, ale pro škváru? Bezva. Takže jsi byl něco jako jeho děvka?“
„Ještě chvíli pokračuj, Blacku, a nevylezeš odsud po svých.“
„Já se to do prdele jenom snažím pochopit!“
„A co se vlastně snažíš pochopit? Že jsem jako mladý absolvent dostal lukrativní nabídku, kterou jsem přijal, aniž bych věděl, co ta práce doopravdy obnáší? Dělal jsem na té klinice tři roky. To byla podmínka smlouvy. Jakmile lhůta skončila, odešel jsem. Není na tom nic, čemu by se nedalo porozumět. Jestli máš problém s tím, co Riddle provádí, směřuj své znechucení a pohoršení na něj.“
„Ty vážně ničeho nelituješ?“
„A čeho přesně bych měl podle tebe litovat?“
„No já nevím, co třeba všech těch ztracenejch životů?“
Zářivky se rozsvítily a světlo zalilo tváře obou mužů. Sirius v ní měl urputnou snahu vymámit ze Snapea aspoň špetku citu, Severus naopak silou vůle udržoval kamenný výraz.
Kabina výtahu se dala do pohybu a za okamžik už stáli v přízemí.
„Rád jsem si popovídal. Kdyby tě zase někdy přepadla touha oživovat ve mně pocit viny, víš, kde mě najdeš,“ rozloučil se Snape a zamířil pryč.

„Asi ho pozvu na rande,“ pravila Hermiona, cpala do sebe ananasovou pizzu a zapíjela ji colou.
„Koho?“ chtěl vědět Harry, který si ke stolu v kuchyni přinesl skripta z biochemie.
„Snapea.“
„Co?“
Harry vyplivl doušek coly zpátky do kelímku, jinak by se jím nejspíš utopil.
„Nebo jsi to chtěl zkusit sám?“
„CO?!“
Třeštil na ni oči a v obličeji nezadržitelně rudnul.
„Nebo jsi mě chtěl pozvat na rande ty?“ přeformulovala otázku a pobaveně sledovala jeho rozpaky.
„Uf, no, abych pravdu řekl, já... ehm...“
„Někoho máš?“
„Ne. Vlastně ani nikoho nehledám. Nevím, jestli bych zvládl vztah.“
„Nemluvila jsem úplně o vztahu, ale nevadí. Chápu.“
Oba se na chvíli odmlčeli. Harry si rozbalil svoji porci čínských nudlí a začal je konzumovat nad chemickými tabulkami. Hermiona zdatně pokračovala v likvidaci pizzy.
Uplynulo sotva pět minut, když Harry hlasitě zaklapl knihu a odložil vidličku.
„Copak? Už ses našprtal?“
„Ne. Nějak se nemůžu soustředit. Poslyš, proč zrovna Snape?“
„Nevím. Něčím mě fascinuje.“
„Jasně. V pohodě. Tak hodně štěstí.“
„Je ti dobře, Harry?“
„Jo, jasně! Nic mi není.“
„Chováš se trochu divně.“
„Vážně? Hele, co víš o Riddleově klinice?“
Hermiona zavřela prázdnou krabici od pizzy, hodila ji na kuchyňskou linku a dopila poslední zbytek coly na dně láhve.
„Soukromá klinika reprodukční a genetické medicíny, založena v roce 1969 doktorem Thomasem Riddlem. Původně sloužila jako výzkumný ústav genetiky, postupně se její působení rozšířilo na asistovanou reprodukci, komplexní gynekologickou, gynekochirurgickou, gynekoonkologickou, prenatální i neonatální péči a genetickou experimentální medicínu. Jako jedni z mála provádějí interrupci až do 25. týdne těhotenství.“
„Brrr, to je hnus.“
„Souhlasím.“
„Co si myslíš o tom, že u nich Snape pracoval?“
„Na Riddleově klinice pracuje spousta vynikajících lékařů. Jak říkám, věnují se kromě jiného komplexní péči o matku a dítě, dělají tam renomovaní gynekologové a pediatři...“
„Jo, ale Snape je anesteziolog. Čemu se tam asi věnoval, hm?“
„Pravděpodobně byl součástí operačních týmů.“
„Operačních týmů, které provádí zvěrstva, jako je přerušení v pětadvacátém týdnu.“
„Harry, kolik procent asi tvoří takové zákroky z celkového počtu operací. Jedná se o promile. Na klinikách tohohle typu se zaměřují primárně na pomoc s početím, ne na ukončování těhotenství. Nota bene, pokud tě opravdu zajímá, co tam Snape dělal, proč se ho nezeptáš?“
„Nejspíš proto, že nemám odvahu. Viděla jsi jeho výraz, když se o tom Sirius zmínil? Takhle naštvaného jsem ho ještě neviděl.“
„Hm. Tak tu odvahu buď najdi, nebo to nepitvej. A koukej se vrátit k těm tabulkám, Snape říkal, že máš problém s vyčíslováním rovnic.“
„Fakt? A kdo sakra ne?“