35. kapitola – Shledání

35. kapitola – Shledání

„Vrátil ses!“ Klára se vrhla k oknu, otevřela ho dokořán a přistavila Oldřichovi židli. „Už jsem nedoufala,“ dodala s lehkou výčitkou. „Kde jsi byl tak dlouho? Mluvíš naprosto úžasně! Když jsi… když jsme se viděli naposledy, uměl jsi jen pár slov. A já si myslela, že si je jenom namlouvám.“
„Ó, jakou ságu ti budu vypravovat!“ spustila Oldřich. „A mám převratnou novinku!“
„Oženil ses?“
„Ne! Cože? Jsem dáma. To je moje novinka!“
„Vdala ses?“
„Ne! Co to máš s těmi vdavkami? Je to nějaká princeznovská posedlost?“ bránila se Oldřich, ale Klára se dala do smíchu.
„Jenom si z tebe utahuji,“ řekla princezna. „Mám na to právo, nemyslíš? Takhle zmizet.“ Pohladila Oldřicha po lesklém peří na zádech. „Občas mě napadlo, jestli tě něco nesnědlo.“
Zadívaly se na sebe a obě najednou obdivně prohlásily: „Ty jsi ale vyrostla!“
Oldřich se při Klářině obdivu pyšně načepýřila.
„Chyběla jsi mi,“ řekla jí Klára. „Nám všem.“
„Kam se ti všichni poděli?“ zeptala se Oldřich. „Kde máš kamarádky a sestru? A tu dámu, která se mi vyhýbala obloukem?“
„Chtěla jsi jí sednout na hlavu,“ připomněla jí Klára.
„Ach, to byly časy.“
„Mám chvilku pro sebe,“ vysvětlila Klára. „Trochu mě pobolívá hlava. Může tě bolet hlava z toho, že jsi pořád ve střehu a se všemi si povídáš? Ne, počkej. Mám důležitější otázku. Neviděla jsi někde cestou sem Šárku?“
„Ztratila se vám?“
„Nebyla u sebe v pokoji. Chtěla jsem s ní hrát nějakou hru, protože maminka rozhodla, že na nějaký čas odložíme vyjížďky a výpravy do lesů.“
„Neříkala jsi, že tě bolí hlava?“
„To ano, ale když ona pořád mizí a před všemi utíká a mně je z toho smutno. Vlastně se jí nedivím, protože lidé občas řeknou něco hloupého, i když je na blízku… Je vážně těžké chovat se vlídně k lidem, kteří ji za zády pomlouvají.“
Princezna zatnula ruce v pěst a vypadalo to u ní legračně. Nakrčila nos jako králík. Oldřich ji do něj zkusila klovnout, čistě přátelsky a pro povzbuzení. Klárka měla dobré instinkty a stihla s jeknutím uskočit.
„Co to bylo?“ Zapřela pěsti do pasu.
„Slavný krkavčí slib, že tvou sestru najdu.“
„Za odměnu ti dám… Co jíš ráda?“
„Čerstvou mršinu,“ odpověděla Oldřich a očekávala další vyjeknutí, ale Klára důstojně přikývla, až jí zlaté lokny poskočily.

Temná princezna byla zalezlá stranou u zahradní zdi. Keře ji skryly před pohledy lidí, ovšem ptačí oko ji s přehledem našlo, přestože si tam temnila hezky ve stínech. Něco si mumlala. O proměně? Zajímavé.
Ptačí oko mělo výhodu i nad princeznovským, protože Šárka za zídkou neměla šanci zahlédnout dvojici na druhé straně. Přestali se srážet zobáky. Muž se s povzdechem zvedl a pomohl vstát ženě.
Oldřich musela mrknout, protože na místě, kde pár stál, najednou žuchly na zem dva bochánky.
Oldřich div nežuchla za nimi. Naštěstí včas zamávala křídly a větev se s ní zahoupala.
„Jeden princezny na nějaký ten pátek opustí a ony mezitím dočista zvlčí,“ povzdechla si, když se dívala za Šárkou uhánějící s bochánky k hradu.
Musela bez otálení vyrazit.
Chudák Klára se o ni bude zase strachovat.

Přístup Když už jsem tu, má i své výhody. Krkavec se všelicos doslechne a leckoho potká. A ten leckdo může být čarodějnice, která by si v situaci, v níž se Šárka ocitla, věděla rady. Jenže to znamenalo letět sto mil tam a zpátky a v půli cesty slétnout do zahrádky mezi hlávky zelí a zdvořile čarodějnici požádat o pomoc.
Čarodějnice žádala za radu jedno pírko, ale rovnou to nejkrásnější. „A koukej ke mně to motovidlo poslat.“
„Oa EEÍ mooviuo!“ zamumlala Oldřich loajálně s kuličkou papíru v zobáku.
Čarodějnice si zamnula ruce a jistě šlo o čirý a nezištný výraz radosti z budoucího shledání s učednicí magického umění.

„Co by si beze mě tady počali?“ říkala si Oldřich, když se dala na cestu k čarodějnici podruhé, protože Šárka potřebovala rady i PO odčarování nebohých mazanců.
(Mezi námi – a vážně je to jen mezi námi –, protože tohle s Oldřichovým osudem souvisí poněkud vzdáleně a krátce: Bývalí mazanec a mazancová se vrátili ke své práci na zámku. K údivu ostatních sluhů nebyli vyhozeni poté, co bez vysvětlení na několik dní zmizeli.
To zase udivilo naši dvojici, která se bránila, že byli v zahradě jen pár minut a ne neprováděli tam nic nepřístojného.
Nebyla to první divná věc, jež se na hradě stala, a aspoň při ní netekly potoky krve, nikdo nemizel ani nepadal z hradeb, což byla příjemná změna. A tak služebnictvo svorně pokrčilo rameny a řeklo si, že za tím bude nějaká tlačenka.
Vida, další příspěvek z oblasti místních potravin.
Je třeba dodat, že na mazancové i mazanci byla navzdory šťastnému konci znát jistá natvrdlost a vnitřní okoralost. A protože měli tolik společného, nakonec se vzali. Při jejich svatbě přišla všem zvláštní absence veškerého pečiva.
Tudíž si můžeme připočíst další šťastný konec, a to jsme teprve v půlce knihy!)

Oldřich počítala se třemi dny letu a potom je přepočítala na čtyři, protože pohádková čísla vypadají hezky na papíře, ale krkavec si musí dávat přestávky, aby se nestrhal a měl dost síly uniknout problémovým příbuzným.
S čím nepočítala, bylo zadrnčení tětivy poblíž hradu – co by zaječí zadní nohou dohodil.