Ars longa vita brevis

Že je umělec, to mu lidé říkali často. V jejich hlasech vrněl nasycený obdiv a většinou si pak ztěžka oddechli a distingovaně otřeli čela sněhobílým kapesníčkem.
Nenáviděl je všechny. Jejich špatně padnoucí obleky a prázdné pohledy. Požitkářské, tupé, nepoučitelné ovce.
Ale svoje umění miloval. Vůně, barva, chuť, tvar, textura. Jeho cit pro detail byl dokonalý. Výběr materiálu neomylný. Nevytvářel svá díla na papíře; ne, nebyl žádný obyčejný patlal. Čistý bílý porcelán, to bylo jeho plátno. A jeho dílo prchavé, pomíjivé; umění pro umění samo.
A když štědře sypal na hlavní chod jemný arsenikový prášek, jeho úsměv byl úsměvem Mony Lisy.