Omamně dnes voní lípy,
zrychlený dech jitří chřípí.
Dychtivý tep horké dlaně
polechtá tvé nahé skráně.
Šeptem po větru zní slova
dotek tvých řas cítit znova.
Zpaměti bych uměl rád
smíchu tvého lartpourlart.
Rozpouštíš se v kapkách deště,
zaklínáš, ať prší ještě.
Křičíš cosi do nebe
tančíš jen sám pro sebe.
Písnička zní v každém kroku
a tvé stáří nemá roků.
Sloky vět ti čeří duši
vráska smíchu tváři sluší.
A jiskřičky tančí v oku,
když jdu cestou po tvém boku.
Svět se oděl jarním šatem,
květy tušíš za poupatem.
Rána úst už nezarůstá
a tvá půlka s druhou srůstá.
Když jsem tuhle povídku ukládala, hodilo mi to error... ještě se mi podařilo zachránit většinu obsahu... chybělo jediné... poslední verš. Pointa... Ta první byla z mého úhlu pohledu naprosto dokonalá, leč zůstane navždy zapomenuta. Zde nabízím druhou alternativu... protože tahle povídka může mít různé konce... jen žádný z nich nebude ten správný :-)
V srdci otisk stopy vlčí
a tvá ústa navždy mlčí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nejvíc mě dostává název. Moc
Lee
Nejvíc mě dostává název. Moc pěkné. :)
hezký, moc hezký
Aries
hezký, moc hezký
Moc pěkné, líbí se mi to!
Peggy
Moc pěkné, líbí se mi to!
Název mě odrovnal a báseň je
Zuzka
Název mě odrovnal a báseň je (jako vždy a pokaždé jinak) sovózní!
Velmi pěkné.
Profesor
Velmi pěkné.
Mám rád tvé básničky.
Owes
Mám rád tvé básničky.
Díky,
Skřítě
jsem ráda, potěšení na mé straně - baví mě je vymýšlet a psát a jsem moc ráda, když se líbí :-)