Varování: Možná to bude trochu smutné.
Poznámka: Naprosto přesně jsem se na první pokus strefila do sta slov. :)
Když mu Ianto zemřel v náručí, měl pocit, jako by se vesmír zhroutil. Na několik okamžiků pro něj přestal existovat okolní svět, hvězdy explodovaly, temnota se roztáhla do nekončící šíře.
Když mu Ianto zemřel v náručí, sevřela se mu hruď nekonečným žalem, nemohl dýchat a nemohl ani plakat. Jako kdyby při jedné z jeho tisíce smrtí to už bylo doopravdy a naposled.
Když mu Ianto zemřel v náručí, ztratil veškerou naději, víru a chuť do života. Po pár momentech na něj ale začala doléhat síla uvědomění, že vesmír je přece dost nekonečný na to, aby mohl s Iantovou smrtí zatočit.
So, 2011-04-02 18:30 — Lejdynka
Anó, ano ano! Správně! Až ke
Anó, ano ano!
Správně! Až ke konci to bylo jenom au-bolí, ale ta poslední věta je tak úžasně nadějná!
Líbíííí!
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-02 19:06 — Saphira
To mám radost, že se líbí ^^
To mám radost, že se líbí ^^
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-02 20:18 — angie77
Pěkné
Smutné, ale s nadějí na konci, tak se mi to líbí...
Pro psaní komentářů se přihlašte
Ne, 2011-04-03 10:31 — Saphira
:-)
:-)
Pro psaní komentářů se přihlašte
Ne, 2011-04-03 14:39 — Danae
To je pěkné :) A gratuluju k
To je pěkné :) A gratuluju k čisté stovce!
Pro psaní komentářů se přihlašte
Ne, 2011-04-03 19:27 — Anne
Naděje naštěstí neumírá.
Naděje naštěstí neumírá. Krásné.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Út, 2011-04-05 11:02 — Dangerous
Iantova smrt v Torchwoodu na
Iantova smrt v Torchwoodu na mě nijak zvlášť nezapůsobila. Naopak tvá drabble ano!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit