Smrt je jako oběd, aneb absurdní rozhovor

"Ach! Dobré ráno. Tak časný návštěvník! Hosta jsem nečekala."

"I vám dobré jitro, má paní. Odpusťte, že ruším. Měl jsem práci poblíž, a navzdory kuropění jsem již znaven. Chvíli si u vás odpočinu."

"Promiňte, jsme ještě neoděni."

"Nevadí. Ani já toho nemám příliš na sobě."

"Spali jsme totiž. Synka ale probudil lomoz. Copak se venku stalo?"

"Strašlivá nehoda. Automobil a tramvaj... Tolik mrtvých!"

"Ach, jak smutné! Sama jsem měla odjet, víte... Byla jsem však líná."

"Vím. Neželte toho. Kdybyste nebyla tady, už tady nejste vůbec."

"Tedy přeci štěstí!"

"Jistě. Dovolte, jen si vás vyměřím. Pro příště."

"Jak je libo, pane."