Král sám v boji málo zmůže, byť ho chrání hroší kůže

Každého půl roku musím, ač jsem, prosím, introvert,
volat různým cizím lidem a to není žádný žert. 

Preventivky u zubařů a návštěvy praktiků, 
to všechno mám — jako matka — každoročně na triku. 

Moje nervy pracují už při představě anabáze, 
co nastane, až vylovím jejich čísla z databáze. 

Jsou v životě různé tahy, kterým těžko čelí věž, 
chce zbaběle změnit pole, vyslat krále strohým: „běž“. 

Nedá jí to, přežije to — lékaře i třídní schůzky, 
vyčerpaná večer drhne rukáv propocené blůzky. 

Chtělo by to asistenta introvertům k ruce, 
nebo aspoň štítek "nežrat — už jsem po záruce." 

A pak — podle nálady, 
zmizet tahem rošády.