Ospalé něžnosti

Je horké letní odpoledne, na lukách se v úhledných řádcích suší otava a nad ní se tetelí horký vzduch. Slunce žhne, že i kobylky přestaly cvrčet, čas zhoustnul a  zastavil se. 

Alžbětě se klíží oči, na záda rozpálená sluncem jí Jára prstem kreslí cestičku.

Opustil sedlák hospůdku, 

zakopl, spadl u plůtku.

Jára ukazováčkem prudce sjede podél páteře až do dolíčku v bedrech.

Jen co se vyškrabal z jámy ven,

upadl znovu za rohem.

Alžbětě zrychlí tep a není to napětím ze sedláčkova údělu.

Ještě několikrát ten chudák spadne a zase se vzchopí jen pro její potěšení.

Než Jára ztratí dech.