Tohle by jednou mohl být zajímavý příběh. Budu to muset promyslet.
Jestli na DMD něco miluju, pak je to právě to, kolik to člověku dá podnětů pro vlastní tvorbu po zbytek roku. :)
Seděla na zídce nad údolím a pozorovala západ slunce. Kýčovité, možná. Ale velmi lidské.
Když si k ní přisedl, nepatrně ztuhla. Člověk by si toho jemného zatnutí šíjových svalů možná nevšiml, ale on taky nebyl člověk.
V teple posledních paprsků mu šupinatá kůže nabrala temně červený odstín.
„Krásné, že?“ prohodil tiše. Když neodpověděla, dodal: „celá tahle planeta je krásná.“
Přikývla. Nikdy si to neuvědomovala tak jasně, jako od invaze.
„No, nebudu rušit,“ řekl po chvíli a zmizel.
V hlavě jí křičelo tisíc myšlenek a teprve, když slunce úplně zapadlo, uslyšela jednu vítěznou:
Nejhorší na tom je, že jsou tak zdvořilí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to opravdu vypadá zajímavě
Aries
to opravdu vypadá zajímavě
Tohle by jednou vážně MOHL
Lejdynka
Tohle by jednou vážně MOHL být zajímavý příběh!
To je hodně povedené.
Esclarte
To je hodně povedené.
Ano, zdvořilí nepřátelé jsou hodně problematický (nějak jsem si vybavila film Vyšší princip a toho přátelského německého důstojníka).