Oblíbenkyně

Andělína Výtrusníková se na židli divoce zazmítala, když Patricij vstoupil. Ani Noby jí nechtěl utahovat provazy moc pevně. Koneckonců, byla to žena a navíc něco jako stálý klient.
Podal Patricijovi zbraň.
"Takže tentokrát pružinový vějíř s otrávenými šipkami. Neobvyklé, ale postrádalo to nenápadnost. Na dálku se tím špatně míří, co?"
Dívka vydala přidušený zvuk.
"Noby, vyndejte slečně Výtrusníkové roubík, prosím."
"Vražda na tyranu není zločinem!" vykřikla revoluvionářka zaníceně.
"Samozřejmě, že ne. Zvlášt, když se vám nepovedla ani napoosmé."
Patricij pevně věřil, že jistý druh neschopnosti dokáže ostatním lidem zabrat místo a zároveň je odpudit. Některé typy atentátníků si přímo hýčkal.