Koťátko

Poklidnou noc s ustupujícím měsícem a hvězdami v cárech mraků rušilo jen "lehké" opilecké chrápání. Dokonce i nenápadný muž v černém se choval naprosto tiše. Kdo ví, jaký mělo smysl uklízet větvičky na pokraji temného lesa, ale činil tak velmi pečlivě. Doslova se plazil a kupodivu velkým obloukem obešel jediné čisté místo, udupanou půdu pod Ronanovým koněm. Snad se bál kopnutí...
Spícího osla oproti tomu nepostřehl.
***
Zoufalé výkřiky pomalu doznívaly a na pokraj lesa se vracelo ticho, rušilo ho jen mlaskání. Všichni spali, jen pekelný oslík Koťátko hodoval až do rána.
Otrávenou dýku i další zbytky Tarl ráno raději zakopal.