Hlad

Adam zůstával celé dny ve své zvířecí podobě. Bylo jednodušší skrývat pocity, když byl psem. Ale hlad si nevybíral podobu, ve které udeří. Adam cítil, jak mu kručí v žaludku. Pokusil se najít pohodlné místo, stočit se a usnout.

Nespi! Musíš zůstat vzhůru! Budeme potřebovat tvoji pomoc! křičela na něj v mysli Patricie.

Jak bych vám asi mohl pomoc zavřený ve sklepě? odsekl jí Adam.

Třeba tak, že budeš dělat děsný bordel a rozptýlíš jejich pozornost. Za odměnu ti pak udělám smažák s hranolkama.

To je děsně zdravé jídlo, uchechtl se Adam.

To mě trápí nejmíň. Vydrž. Jsme na cestě.