Pili jsme a jako přísné kruhy v pařezech
tkvěla v nás léta, léta dokulata,
s půlnocí rozkvétala kapradina zlatá,
a sokol létal.
Samoto, má souputnice. Tvrz spí, i Martin odešel – s Hanou, samozřejmě.
Vyčerpání doléhá, naražený kotník a napuchlý ret bolí.
„Jsi v pořádku?“ Karel také nespí.
Křivdy dnešního dne vzplanou. „Malá laskavost neuškodí? Hlupáku!“ Vztek nepatří jemu.
Obejme mě. Plamen utichá, kotník vypovídá službu.
Přisouvá mi největší křeslo. „Proč se nevyléčíš?“
„Došly mi síly,“ přiznávám tiše.
Podává vodu a obvazy. Kotník stahuje, mozolnatýma rukama jemně smývá zaschlou krev. Ctnostný rytíř. Starý přítel.
Nakonec vzdychne. „Takhle nikam nedojdeš.“ Přisouvá mi druhý ušák pod nohy, podává plášť. „Holt přespíme tady.“
Usínám bez osamění.
Šedivý předúsvit rozetne Karlův naléhavý hlas. „Přišel posel! Vzbuď Martina.“
Tak doufám, že se tohle započítá (kdyby to nebylo jasné, Karel s křeslama - ušákama - dělá to, že je přiráží k sobě, aby z nich Marianně udělal improvizovanou postel).
A jinak volejte sláva a třikrát se radujte, napsala jsem letos drabble, kde jsou na sebe lidi hodní.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
já bych ušáky bez poznámky
Aries
já bych ušáky bez poznámky asi přehlídla, to jak jsem si užívala, že jsou na sebe hodní. Dobrej nápad
No já taky hodně bojovala,
Jeřabina
No já taky hodně bojovala, abych tam zvládla ponechat dostatečnej objem křesel :)
Díky!
Tak splynuté uší na ušácích,
Esclarte
Tak splynuté uší na ušácích, proč ne. Jinak velmi povedené a působivě popsané.
Děkuji :) ještěže mě ta
Jeřabina
Děkuji :) ještěže mě ta křesla přišla zachránit
Pěkné, tentokrát opentlené
Aplír
Pěkné, tentokrát opentlené laskavostí.
Děkuji :) Ono už taky bylo na
Jeřabina
Děkuji :) Ono už taky bylo na čase.