Život velkoměsta

Očka jasná, jež v dálce tetelí se, mrkají na mě jako světlušky duše, každá bíločerná, černá záře, bílá tma. Za každou tečkou života, jež se jako tráva v dechu času vlní, tiká hodinář zrnka mezi prsty chytající. Vzpomínky, ty děti hravé, srdce rozcuchají jako vítr ve vlasech. Vánek mrzne, v létě vločky poletují. V mlze paměti na tom místě samém stojím, kde růže plna smíchu kvetla. Déšť štěstí vybledl, jen reflektory citů míhají se, vzdalují. Nit kouře píše ódy na obloze, ze střech kane prázdnota. Další stránka knihy zjevila se, nepopsaná. Noc se snesla, lampa zhasla a slunce zase spí.