Myšleno to hádám bylo jinak, ale bouření tam je a mozek taky :)
Je tu tma. A ticho. Z toho úzkého prostoru mě přepadá klaustrofobie. Nebo možná vina.
„Zhřešil jsem otče,“ řeknu tiše.
Proč jsem vlastně tady? Neměl bych raději odejít? Ale co potom?
Po pár minutách naprostého ticha mě farář vyzve k pokračování.
„Příliš jsme zhřešil, otče,“ tentokrát to téměř zašeptám. „Co dělat, když se váš mozek vzbouří proti vám?“ rozhodnu se pokračovat. „Když vaše tělo začne dělat něco proti vaší vůli? Když se proviníte proti přikázáním?“
„Všichni děláme chyby, synu. Ať už sesmilníme nebo pokrademe. Jsme pouze lidé. Bůh tomu rozumí.“
Zhluboka se nadechnu, než se zeptám.
„A co když zabijeme?“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
....
gleti
myslím, že mu vyrazil dech, nevím nevím, zda kněz zná stav, kdy člověčí emoce se vzbouří a nejdou zastavit