Nepřehánět to s přirovnáními

"Kdybys ji, Bille, viděl!" oslovil pivem ovíněný básník už poněkolikáté svého přítele na dvoře hospody. "Ty její vlasy! Jako zlato. Její oči! Jako slunce! Její rty! Rudé jako korál! Umíš si to představit?"

"Umím," odpověděl Bill nezaujatě a prohlížel si muže i ženy bavící se kolem.

"A ty její prsa! Určitě budou jako sníh." Básníkův hlas se opilecky rozpil, stejně jako představa zlato-rudo-bílé bytosti v mysli druhého muže.

"Náhodou," namítl Bill a ukázal bradou na tmavou dámu procházející kolem, "tahle je taky pěkná."

"Pche! Na tu mojí nemá! Vždyť má vlasy jako dráty!"

Bill se nechtěl hádat, tak pil dál.