Lepší místo

„Dobrý den.“
„Dobrý.“
„Myslel, že tu budu sám.“
„Kdepak, nebudete. Vy se na to opravdu chcete dívat?“
„Nechci, ale nemůžu jinak. Pomník, trapná delegace tvářící se jako příbuzní, strojené pózy a ty kecy! Bože, ty kecy. K zblití.“
„Máte tu někoho blízkého?“
„Ne, mám jen… Pardon, měl jsem sestru. A ta je v base. Napsala na dveře KSČ několik nevybíravých prohlášení. Navíc… Netuší, že tu ležím já. Však víte, neznámý vojín, hrdina,“ řekl znechuceně.
„Nezoufejte, vše bude v pořádku. Musíte věřit. Hleďte, delegace se rozchází.“
„Děkuji... Za všechno, pane Kryle.“
Zafoukal větřík a odnesl dvě duše na mnohem lepší místo.