Učitelský kšeftování

Vzít fakta, dvacetkrát je projít, asi tak šedesátkrát přežvýkat a ve výsledku je z toho učební látka. Okořením ji špetkou svého hereckého umu, přidám kouzlo osobnosti, kterým naštěstí oplývám, to nejdůležitější zapíšu. Odměnou jsou mi prázdné pohledy, mechanické opisování v lepší případě, věta: „Já si to zapisuju do hlavy.“ v tom běžnějším.
Pokaždé si říkám, co z tohohle kšeftu mám, vždyť vložená energie se mi nevrací. A hle, najednou e-mail: „Zpracovávám maturitní otázky. Našla jsem zápisky z hodin, kdy jsme měli vás. Jsou úplně super. Chtěla bych vám straně poděkovat.“
Se slzami v očích konstatuju, že moje snaha se vrátila.