Tajnosti, tajnosti

V Erestorově srdci klíčila nejistota. Glorfindel se v posledních dnech choval podivně. Byl zamlklý, ostražitý, podrážděný. Kradmé pohledy ostatních elfů také nevěstily nic dobrého. A ať už si to Erestor přiznával nebo ne, občas ucítil bodnutí žárlivosti.
Jako právě teď. Blížil se k skrytému loubí, odkud zaslechl Lindirův smích a Glorfindelův hebký hlas.
„Myslíš, že o nás ví?“
„Nesmysl.“
Erestor zatnul zuby a s hlavou vztyčenou vykročil z úkrytu.
„Aha, takže teď už ví,“ konstatoval Lindir.
„Mohl‘s mě ušetřit trapnosti a alespoň mi to říct,“ vzlykl Erestor.
Glorfindel se zasmál: „Proč bych ti měl říkat, že ti plánujeme oslavu narozenin?“