Nad ránem

Prázdná láhev od piva se pomalu skutálela a cinkla o okraj tramvajové zastávky. Z kouta se ozvalo zachrápání. Další dva muži stáli opodál. Jeden si mezi prsty pohrával s pomlázkou. Druhý spustil oči z oblohy a zašlápl vykouřenou cigaretu. Pomalu se rozednívalo. Na zastávce zastavila první sváteční tramvaj, po chvíli zase prázdná odjela.
„Hele…“ Silná ruka sevřela jeho nadloktí.
„Jseš blbej? Teď už na mě nešahej,“ okřikl ho. Spícího naštěstí nevzbudil.
Následovalo pár ran pomlázkou. „Hody, hody, doprovody – “
„Nejsi na to už moc starej?“ Otrávený úšklebek.
„Jsem tak mladej, jak se cítím! Dej mi –“
„Nejsem žádná tvoje děvka,“ zasyčel.
„Naštěstí.“