Sběratelka

„Zasssyť!“ znělo stále od rostliny a plukovník si byl jist, že to on má být potravou. Výhonky se k němu přibližovaly tak rychle, že se raději dal na strateický ústup do domu a zamkl se na petlici. Rostlina chvíli tloukla do oken, pak to vypadalo, že to vzdala. Než začalo venku nové šramocení. Zdálo se, že rostlina pomocí rychle rostoucích šlahounů tahá ze zahrady na zápraží všemožné harampádí, staré necky, rezavý kýbl či škopek a noří do nich svoje zraněné části, plní nádoby svou tekoucí mízou. „Zasssyť ssssebe.“, šustila, „Pomosss návsssi! Prosssím!“. Plukovník zatáhl závěsy. „Ssstarý osssle!“ zapraskalo listoví nespokojeně.