Bouře

Viděla jsem ji tolikrát, temnou a nevyzpytatelnou, jak svýma kalnýma očima v nepřirozeně bledé tváři nahlíží zpoza štítů. Sledovala šedočerné kadeře jejích vlasů, jak krůček po krůčku prozkoumávají terén a odhadují, kam je hora pustí. Lekala se ledových pařátů, když nenadále sevřely vrchol, ten jediný ostrůvek jistoty, drobnou tečku vysoko nad světem, v děsivém tanci. Schovávala se před jejími dunivými kroky, když se rozběhla a jako smršť se řítila krajinou metajíc blesky. Sledovala její ničivý úspěch i drásavý neúspěch, když ji některý z vrcholů propíchl a nechal vykrvácet.
Tolikrát jsem ji přečkala, tolikrát před ní utekla.
Nikdy mě nepřestane fascinovat.