DMD 2022

"Dámy a pánové, vítejte na Broadwayi v talk show Pravda a nic než pravda, kde ty nejodvážnější celebrity kouzelnického světa odpovídají na moje otázky pod vlivem veritaséra! Já jsem Euridika Holoubková a teď prosím potlesk pro našeho prvního hosta. Přivítejte módního mága, pana Credence Barebonea!"
Na jeviště vstoupil muž v honosné rudé róbě.

"Pojďme na první otázku. Credence Barebone je vaše umělecké jméno. Jak se doopravdy jmenujete?"
"Aurelius Brumbál."
V sále to zahučelo.
"Pokud byste byl zvěromágem, jakým zvířetem byste byl?"
"Počítám, že kozlem," zasmál se Credence.
"Proč zrovna kozlem?"
"Víte, můj otec má patrně raději kozy než módní návrháře."

„Já si říkal, proč tu máte v knihovně celej foch tý samý knížky a ono to jsou všechno různý díly. To je fakt tolik nádorů?“
„Jo, to je klasifikace Světový zdravotnický organizace, jednotlivý díly jsou podle orgánových systémů. Podle zařazení tumoru se pak odvíjí jeho další léčba.“
„Takže tam je veškerá pravda o nádorech?“
Povzdechnu si: „Je tam stav našich současných znalostí. Někdy nádor sice sedí přesně do určité kategorie, ale stejně se chová jinak. A někdy ani prostě nikam zařadit nejde.“
„Takový vědy a furt taková nejistota.“
„Někde v té naší exaktní medicině přece musí být prostor pro zázraky.“

His second murder had made everything clear.

Not that murder was good! Murder was terrible; that was the point. He was terrible; Stede was a terrible, terrible person, and accepting that truth was key to everything.

As he ran, blindly swatting at the branches clawing at his face, he listed his myriad wrongdoings:

Left wife and children.

Petty theft, looting, bit of pillaging.

Kidnapping, torture - not directly, but he'd allowed it to happen!

Violent assault, wanton passive aggression.

Lustful thoughts.

Stede closed his eyes and ran faster. It would be all right, he would make it right. Or die trying.

Na začátku byli všichni lidé čestní a laskaví a pravdomluvní. Jak šel čas, objevila se první lež - a s ní i trest za lhaní.
Za každou vyslovenou lež spadne na zem jediné zrnko písku. A lidé si řekli:
"Jedno zrnko písku! To nic není,” a lhali dál.
Čas plynul, děti vyrostly a staly se z nich rodiče a prarodiče. Lidstvo vzkvétalo s každou lží, jakkoliv malou, pouště rostly. Krajina, jejíž nehostinnost měla původ v lidské nečestnosti.
Jak to, že pouště nepokrývají zemi celou?
Protože přes všechno jsou stále i ti, kteří nosí pravdu a čest a laskavost ve svých srdcích.

Rosie něco vesele žvatlá, John přechází po kuchyni, vaří večeři.
„Šelo?“
„Ano, zlatíčko moje?“
Sherlock se zarazí, špatně! Takovéhle věci říkat nesmí, pohybují se na tenkém ledě, tolik nevyřčených slov, nepřirozeného ticha. Rosie není jeho, zopakuje si v duchu. Není a nebude. Slyšel to John?
Otočí se ke kuchyni, John stojí přímo za ním. Přišel blíž? Kdy? Nevšiml jsem si!
„Sherlocku, to je v pořádku.“
Klidný, usměvavý. Nezlobí se, uvědomí si detektiv překvapeně. Možná by měl.
„Není to pravda, Johne.“
„Proč by nebyla? Miluješ ji,“ pokrčí rameny.
A najednou Sherlock nedokáže mlčet, musí to říct.
„Miluju vás oba.“
„Já vím.“

Dveře vrzly a Severus se okamžitě vztyčil na posteli. Nemohl spát. Čekal, jestli se Potter neobjeví. Nepošle zprávu. Cokoliv.

V tlumeném světle pronikajícím z chodby zíral do prázdné místnosti. Zamračil se, když se dveře začaly zase zavírat. Sáhl po hůlce.

„To jsem já,“ zašeptal Harry a shodil ze sebe neviditelný plášť.

„Pottere,“ zavrčel Severus a znělo to současně naštvaně i úlevně. „Kde jsi sakra byl?“

„Já jsem… No, to…“ zakoktal se Harry.

„Pravdu,“ štěkl Severus. „Málem jsem zešílel strachem, tak se neopovažuj lhát.“

Harry nad tím nečekaným přiznáním překvapeně vykulil oči.

„Byl jsem připomenout ministrovi, že jsi nevinný,“ přiznal opatrně.

Vznešený mladý pán narodil se udatnému bojovníkovi Viktorínovi z Kumštátu a neznámé dívce, jíž si otec z bojů přivedl urozené Anně z Vartenberka na hradě Bouzov v Poděbradech na dvoře svého strýce v Horažďovicích, kde za kmotra mu byl sám Jan Žižka. V sedmi letech o otce přišel a jeho poručníkem stal se ujec jeho Boček strýc Hynek z Poděbrad Heralt z Kumštátu, jež ho k boji připravoval a coby čerstvě dospělého čtrnáctiletého dovedl ho do bitvy u Lipan, kde spolu bojovali na straně kališníků katolíků.
Kdo mohl vědět, že ten holec to jednou dotáhne na zemského správce a krále.

James s Peterem zabalili Remuse do deky. Sirius zůstal ještě chvilku v psí podobě.
Vidět někoho tolik zranitelného a zraněného… takhle to líp vstřebával než v podobě kluka z rodu Blacků.
Jenže Remus se navzdory slzám smál. „Pořád nemůžu uvěřit, že jste animágové.“ Zavrtěl hlavou a natáhl ruku k Siriusovi.
V psí podobě je i objímání nějak snazší.
„Sirius Black,“ řekl mu Remus do špičatého ucha. „U tebe to ani jinak dopadnout nemohlo, viď?“
Ne, souhlasil v duchu Sirius a šťouchl ho vlhkým čumákem do rozpáleného krku. Ale se jménem to nemělo co dělat. Pomalu si začínal tu pravdu připouštět.

Neexistuje nic jako objektivní a čistá pravda. Můžeme se jí přiblížit, ale nikdy ji dosáhnout. Pravda se skládá z malých střípků nenápadných lží, kterými upravujeme příběhy. Stačí převyprávět událost, v níž záměrně či omylem vynecháme jemný vánek, který ten den foukal a teplé slunce, jež tehdy hřálo. Nebo jen zapomenout na mravence, jenž nám přeběhl přes nohu či zbarvení nebe, které prodlužovalo stíny pod úhlem dvaceti stupňů.
A za pár let se z obyčejného příběhu stane příběh jiný. Vzdálen od pravdy, upravený a pozměněný. Lež s pradávnými fragmenty něčeho, co bývala pravda. Žijeme v nekonečné iluzi vytvořené neustálým lidským jednáním.

Dostihli ji v půli odpolední hlídky.
“Připravte loď k boji!”
Víření bubnu proťalo vzduch. Ostrý hlas bocmanovy píšťalky.
“Pane Keithu, na palubě Margarity jsou ti odvlečení domorodci. Až ji dobudeme, pokusme se je získat na naši stranu.”
Maska jistoty halila domněnky do hávu pravdy. Nesměla dát najevo pochybnosti.
“A pokud se nemýlím, nalezneme na ní i pana Miltona a zbytek jeho lidí.”
“A pokud ne?”
“Pak jsou mrtví.”
Tři slova. Úder do žaludku. Přesto nehnul ani brvou. Stejně jako ona.
“A teď máme nějakou práci.”

Děla zarachotila do střílen. Poslední slova povzbuzení. Odvahy. Margarita přijala výzvu.
První salva rozpoutala peklo.