Váha slov

Stál přivázaný ke kůlu na hranici, po kolena v suchém klestí a slámě.
,Poslední kázání…‘ pomyslel si. ,Co mají být poslední slova, která ode mne svět uslyší?‘
Vzpomínal na své plamenné projevy, žaloby na církev. Za každou tu myšlenku by dal ruku do ohně. Ruku do ohně… Kolikrát jen to řekl? Inu, teď to bude doslova.
„Pro víru já skutečně planu,“ zašeptal, aby zkusil, jak to bude znít. Příšerně. „Pane Bože,“ upřel zrak k nebi, „copak nemáme nějaké nehořlavé úsloví?“
„Mistře Jane Hus… ehm… kacíři,“ oslovil ho kat, než hodil pochodeň pod jeho nohy, „kdo chce zapalovat, musí sám hořet!“