(Ne)klid na pracovišti

Konstantin by si rád hleděl své práce. Jeho srdce sice planulo pro operu, jeho mozek ale příjemně přivykl systému má dáti dal firemního účetnictví. Bylo to přízemní, ale měl své zaměstnání rád. Pokud měl klid. Paní šéfová mašírující mu kolem kanceláře mumlajíc si stále podivnější fráze mu do klidu čísel házelo vidle.
Prázdně hleděl do stěny, když madam Dvorak z úvahy „hodíme ho do hrnce a přidusíme ho, to ho naučí“ vytrhly vzrušené výkřiky „není tady Wilhelm? vzbudila jsem se a byl pryč! nenechal žádný vzkaz. ano, určitě se oblékl.“.
Povzdechl si. Třeba mu dovolí hledat. Cokoli pro konec utrpení.