3. Báječné Náprstkovy stroje

Cesta z mého divokého domova do vzdáleného New Yorku nebyla bez dobrodružných příhod ani bez zajímavosti. Je však pouze předstupněm mého vyprávění a nebudu s ní tedy v tuto chvíli ztrácet čas.
Po ne zrovna krátké době jsem se tedy ocitla v onom obrovském a klokotajícím městě, ze kterého mi až oči přecházely. To tam bylo vzdušné ticho prérie i zelenavý stín lesů. New York hučel jako úl a nadělal víc rámusu než deset železných ořů.
Hotelový pokoj, ve kterém mister Náprstek přebýval, byl zřejmě velký, ale rozhodně nedokázal pojmout všechna podivuhodná zařízení, která v něm byla uložena a mezi kterými se jen tak tak propletl muž s kulatými skly na očích, jehož mi Old Shatterhand vzápětí představil jako Vojtu Náprstka.
„Sotva včera jsem dostal váš telegram a už jste tady, mister May!" zvolal vesele Náprstek.
„Vidíte, a hned jsem v pokušení připomenout vám náš starý spor o rychlost lidskou verzus schopnosti stroje, příteli," zasmál se Old Shatterhand. „Ale slušelo by se, abych vám dříve představil svou společnici. Miss Nšo-či, sestra mého rudého bratra Vinnetoua, náčelníka kmene Apačů."
„Ráda vás poznávám, Herr Náprstek,“ podzravila jsem ho jazykem Klekí-petry, „neostychejte se, prosím, mluvit svou mateřštinou, Nšo-či ji dobře ovládá."
Náprstek se trochu zakabonil a zavrtěl hlavou.
„Nikoli němčina, ale libozvučný jazyk český je mi mateřským, miss Nšo-či," odpověděl opět anglicky.
Ztuhla jsem jako voda v půli zimy. Rozhněvala jsem si snad bledou tvář, která se měla stát mým dobrodincem?
„Co to tu máte za podivné stroje?" pokusila jsem se změnit téma.
Očividně má poznámka dolétla ke správnému cíly. Náprstek se celý rozzářil a rozhodil rukama.
„Toto je revoluce, která přinese českým ženám osvobození od domácích prací. Zázrak moderní techniky! Šicí stroj!"
Rozhovořil se o svých strojích se znalostmi a s nadšením, které by v Apačském muži dokázal vyvolat snad jen ušlechtilý hřebec. Stejně jako kdykoli jindy, i při našem prvním setkání, jsem ho poslouchala ráda a se zájmem. Rychle jsem pochopila, kolik dobra by tyto stroje mohly přinést také rudým squaw. Umínila jsem si, že se o strojích musím zmínit v listu, který jsem ještě před odjezdem do Evropy plánovala poslat Vinnetouovi. S trochou smutku jsem si také vzpoměla na Klekí-petru, který měl pro důmyslná zařízení bledých tváří jen slova pohrdání. Neviděl snad, jak je naše kůže rozpíchána od neohrabaných jehel a jak zarudlé jsou naše oči, když se soumrakem odkládáme nedokončenou halenu, abychom druhý den mohly hned od úsvitu pracovat dále?
Ani v následujích dnech mě společnost Náprstkových báječných šicích strojů neopustila. Čas zbývající do odjezdu velké kovové kanoe, která mě měla převést přes nekonečné vody do dalekých zemí na východě, jsem vyplnila poněkud jednotvárnou činností - do lemů již dříve zakoupených oděvů jsem zašívala zlaté nugety. Doufala jsem, že takto uniknou nenechavým prackám bledých tváří prahnoucích po zlatě. Na samém konci jsem jeden odložila stranou, to abych mohla Náprstkovy dát něco náhradou za všechny ty jehly, které jsem polámala. Více jsem toho udělat nemohla. Jen čekat a z knih a časopisů zapůjčených mi Náprstkem se snažit pochytit ten zvláštní jazyk, kterým se hovořilo v jeho vlasti.