Jak to bylo, proboha?

Zastaví na dohled od signální závory. Únosci vyšlou dalšího mládence, ať ji pohraničníci otevřou.
Vstřebává, že je velmi zle: v autobuse má tři pologramotné grázly, proti nim tupou totalitní mašinérii, v jejíž hierarchii je lidský život, totiž jeho, na tom nejnižším stupínku.
Aby se nezbláznil, musí to dát dohromady. Vteřinu po vteřině rekonstruovat. Ano, sháněl se na poslední chvíli po zapalovači, asi i zvedl hlas, nesnáší zašantročování věcí!, ale s tím se přeci s Irenou nerozžehnal. Z dětského pokoje vyběhl kluk, dal mu pusu na čelo. A pak – pak se na svou ženu usmál. Kývl v něze na rozloučenou.
Určitě!