Nech si to pro sebe

"Kdepak jsi je našla, maličká?" zeptala se matka něžně.
"Ony našly mě!"
Vždycky ji našly. Modraly se v dlani plné říčního písku. Zablyštěly se ve světle lucerny, když v úzkém jeskyním průlezu odloupla vápencovou krustu. Našly ji mezi hromádkou valounů na cestě. Stačilo přejet prsty po žílách v mramorové stěně a věděla, kde jsou.
"Jak? Jak tě našly?"
Řekla jí to. Matka ji chvíli zadumaně hladila po vlasech. Pak jí pošeptala, že to musí zůstat jejich tajemstvím. A proč ne? Ostatně, nikdo se nikdy nezeptal, jak věděla, které budou k vybroušení nejlepší.
Nechala si pro sebe, co jí krystaly zpívaly.