Čistá krev

Musím předem podotknout, že letos se mi jaksi psalo hůř než vloni. Nevím jestli to bylo tématy, nebo nějakou soukromou tvůrčí krizí, nevím, ale nešlo mi to od ruky. Taky jsem nakonec skončila na čísle 29, což mě teda pekelně štve. :)
Ani ve fandomech jsem nebyla nijak prudce originální a potvrdilo se mi pravidlo "když nemáš originálnější nápad, uteč k Zeměploše nebo k Harrymu". Ale nakonec je to právě potteří drabble, se kterou jsem z té letošní slaboty spokojená nejvíc. Navíc jsem fakt hrdá na to, že jsem dokázala napsat něco smysluplného zrovna na téma "příbuzenská plemenitba."
Mám ráda ty postavy na okraji, jejichž tragédie nás tak nějak minou bez povšimnutí. A Merope je taková postava, vepsaná do pár stránek, čtenářem (i autorem) sotva povšimnutá. Tak aspoň těchhle sto slov, a ten mráz v nich, si zaslouží. Neměla to lehké.
---
Stála před zrcadlem a pozorovala svůj odraz. Nezajímavý obličej; řídké vlasy myší barvy; oči, které směřovaly každé jiným směrem. Věděla, že moc krásy nepobrala. Ani talentu. Její otec jí to připomínal často. Že za to mohl on sám, protože se – tak jako bylo v jejich rodě tradicí – oženil s vlastní sestřenicí, to mu připomenout nemohla.
A pokud si někdy pomyslela, že dokonale čistá krev nemusí znamenat dokonale zdravou krev, nechala si to pro sebe.
Nikdy neměla odvahu se mu postavit.
Až teď.
Merope Gauntová se usmála na své těhotné břicho. Ona byla možná k ničemu, ale její syn bude někdo.