Vesnice

Místní ranhojičce táhlo na sedmdesát a už ji máloco překvapilo. Nejdříve se postarala o dívku. Bezvědomí, dvě bodné rány jako od tlustých jehel, vymknuté zápěstí.
Kluk měl popálené ruce a na nich řetězy. Mezi vesničany prosakovala nesmělá slova. Démoni. Černá magie.
Ranhojička si prohlédla jeho tvář v zrcátku. Žádný rozdíl. Žádná děsivá tvář.
„Sundejte ty řetězy,“ zavrčela ranhojička.
Zděšené ticho.
Klukovi došla trpělivost, vzal od ranhojičky tinkturu na popáleniny, nalil si ji na dlaň a omdlel bolestí. Když ho v domě propleskla, dala mu lektvar proti bolesti a řetězy sundala sama.
„Kde je?“ zašeptal.
„Bude v pořádku. Co se stalo?“