František chodí za Anežkou každý den. Rozmarýna za oknem slibuje květy.
Donese jí obrázek daleké krajiny.
„Zapomeneš na mě,“ řekne vzdorně, aby neviděl slzy.
„Budu zpátky, než se naděješ – a potom...“ přivine ji k sobě a v nedořčeném je celý svět.
Přejde rok a přejde další, paňmámu se sestrou vzala hlavnička a o bratru došla strohá poslední zpráva německy. Rozmarýna zvadla.
Už nevyšívá, sedřené ruce sotva udrží jehlu.
Nemůže zaspat, ostává vzhůru do noci.
„A co mně doma visíš, jen připomínáš, cos vzala,“ hlesne a strhne malůvku ciziny ze zdi. Rámeček praskne. Rozpláče se.
Světlo lampy se zamihotá.
Odbije jedenáctá.
Nemám. Ráda. Zkracování!!!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ach jo, to je bolestné. Nějak
Esclarte
Ach jo, to je bolestné. Nějak mi to při čtení došlo. Vždycky mi připadalo, že to měla strašné, a že to se bohužel nijak nevyřešilo, akorát tak zachránila holý život a ještě měla i vzpomínky na milého zkažené.
Nechápu jak je to možné, ale
kytka
Nechápu jak je to možné, ale tušila jsem už v průběhu, jsi génius! Ten styl a lexikum... Smekám.
A jinak souhlasím s Esclarte,taky mi jí vždycky bylo líto.
Úžasná atmosféra.
mila_jj
Úžasná atmosféra.
Hrozně se mi líbí jazyková
Keneu
Hrozně se mi líbí jazyková stránka, taky jsem brzo poznala a je to skvělé.
A vždycky jsem si říkala, že zůstala tam někde daleko, kam ji zavedl, někoho si tam našla a byla šťastná.
Já si prosím k tomu výbornému
Aveva
Výborné.
Terda
Výborné.
Mám husí kůži, což je u mě ta
Smrtijedka
Mám husí kůži, což je u mě ta nejvyšší pochvala. Perfektní, jde do oblíbených.