Měl jsem vidění.
Viděl jsem lidi kráčet po kamenité cestě. Muži, ženy, děti, starci. Šli pomalu, unaveně. Každý z těch lidí měl kroužky z olova. Malé, velké, tenké, tlusté. Ty kruhy letěly podél nich, nebo je ty osoby museli nést - měli je kolem krku, pasu, nebo je drželi v rukou. Skláněli se pod jejich tíhou, ale mlčeli. Snažili se jich zbavit. Utíkali před nimi, shazovali je, zkoušeli je roztrhnout.
Na konci té cesty stál Pán. Beránek. Ti lidé k němu přicházeli, pak poklekli a On jim žehnal. A jejich kruhy pak náhle zmizely. Rozplynuly se. A lidé volali: "Kyrie eleison!"
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je nádherné vidění!
Rya
To je nádherné vidění!
Je to krásné vidění, krásné
Peggy
Je to krásné vidění, krásné nadějeplné drabble.
(Jen ty -y/-i to trochu ruší)
Uf, promiň. Měla jsem ta
Kumiko
Uf, promiň. Měla jsem ta původně osoby a tam to bylo všechno tvrdé. Snad už je to dobré.
Moc děkuji všem. :)
:-)
Rya
:-)
Dík. :)
Kumiko
Dík. :)
Právě proto, že to drabble je
Peggy
Právě proto, že to drabble je tak pěkné a že je v něm tak nádherná myšlenka, by byla škoda, kdyby úžasný dojem z něj byl rušen. Jen proto jsem se o tom zmínila :-)
Hezké drabble! Ještě by to
Doktor
Hezké drabble! Ještě by to mohlo být jako u Komenského, kde místo toho dostali kroužek ze zlata. Ale to už by se do sta slov nevešlo.
To je skoro jak vod svatýho
Danae