Malá síla

Otevíral dveře každý den o chvilku dřív. Věděl, že holčička čeká. Přinesla obrázek. Jen pro něj ho namalovala. Nevěděl, jak poděkovat. Nečekala díky. Sedla si a koukala na vláčky. Nemluvila. Ani on. Přemýšlel. Objednal želatinové medvídky. Děti rády sladké.
Máša naložila medvědy do nákladního vagónu. Podívala se po Jaroslavovi, jestli může. Přikývl.
„Pojedeme k moři. Máma, táta, bráška, babička, Máša, ty.“
Šest medvědů. Strnul. Všimla si.
„Jenom jako, neboj.“
„Neboj? Pojedu, Mášenko.“
„Ještě potřebujeme vodu, jako moře.“ Stačila miska.
„A písek. Na pláž. Postavíme spolu hrad.“
Chytila ho za ruku a dotáhla na dvůr, nabrat písek.
Malá holčička. Velkého muže.