Generál Émile Fayolle

Když zavře oči, vidí své vojáky, výkvět Francie. Bojovali pro ni, krváceli pro ni, aigles et lions. Šest divizí statečných mužů defiluje pod víčky, tváře, postavy i jejich sny a touhy. François, věčně usměvavý, s gauloiskou v koutku úst, Jean, sotva odrostlý kluk z předměstí Paříže, Louis, nejlepší v útoku na bodáky. A další a další, se jmény i bezejmenní.
Přicházejí k němu ve vzpomínkách, tiší, s němou výčitkou ve tváři.
Jen proto, že si přál, aby dojeli domů na Vánoce.
Kdyby věděl, že umřou na kolejích, nikdy by nenamířil zbraň na protestujícího strojvedoucího. Raději by prostřelil hlavu sám sobě.