Na vlnách inspirace

Černá kočka podřimuje opodál v houpací síti. Moudře mhouří oči. Hlídá mě, abych se neutopil v pozvolna ustupujícím inkoustu noci. Jsem pouhým hostem v hájemství ticha, které tak dobře zná. Vyzařuje z ní klid a sálá teplo. Blíží se hodina rozbřesku a s ní narůstá i pokušení chopit se oblýskaného fotoaparátu v koženém pouzdře, zatajit dech a nechat se unášet černobílou extází světla a stínu. Pokaždé, když se snažím vtěsnat svět do rámečku v hledáčku, zaslechnu tlukot vlastního srdce. A já si chci tyto výjimečné prchavé okamžiky uchovat v paměti, protože vím, že pro mě budou později velmi důležité. Navždy.