Úplněk

Běží tmou, vědom si toho, že dneska to nechal na poslední chvíli, ale musí to stihnout, musí! Rukama se chytá kořenů prorůstajících do tunelu a snaží se je použít k postrčení dopředu, proboha, snad nikdy se to nezdálo tak daleko, tohle by mohlo přijít draho nejen jeho. Za sebou slyší tlapy i kopýtka, ale nezastavuje a utíká, utíká, musí dorazit včas. Poslední metry, poklop, a konečně špinavá podlaha a ošuntělý nábytek, který má nejlepší za sebou. Remus cítí, jak se jeho kosti i nos začínají prodlužovat, a za chvilku už jenom bolestně vyje. Ještěže to do Chroptící chýše stihl včas.