Nox perpetua una

Fandom

Drabble

Zapomínání, pomalá smrt.
Byla to daň za nesmrtelnost?
Potácet se na pokraji bytí, po generace?
Pomalu ztrácet kontury vlastního já, vsakovat se do přediva básně?
Po tak dlouhé době – přece jestli má být zapomenut, ať se to už konečně stane! – má snad každý mrtvý právo odejít klidně!
Kolik jich přišlo, těšilo se z věčnosti, aby vybledli a stali se méně než stínem?
Počítal každý den, každou vteřinu, kdy cítil, jak se kousek po kousku drolí jako stěny opuštěného divadla.

Náhle se cosi změnilo, jako by v poušti vytryskl pramen čerstvé vody.
Catullus se se slzami v očích nadechl.
Vzpomněli si!

Závěrečná poznámka

Dnes nepochybně jeden z nejčtenějších a nejoblíbenějších římských básníků Gaius Valerius Catullus, se několik staletí potácel na hraně obskurnosti, ze středověku máme v podstatě jen dvě zmínky o tom, že se o něm vůbec ví. Velkého návratu se dočkal v době renesance, kdy byly objeveny jeho básně v jediném velkém souboru. V drabble je to popsané jednak metaforicky, jednak dle skvělého webového komiksu The Dead Romans Society (facebook), kde se římští autoři setkávají v jakémsi posmrtném životě, v němž setrvávají, dokud si je někdo živý pamatuje.

Název je veršem z Catullovy básně 5 (zde v latině a asi dvaceti dalších jazycích včetně češtiny) a znamená jediná věčná noc.

Téma

DMD č. 15. pro 15. 4. 2021. Téma: Právo být zapomenut