Podej mi plný pohár bolehlavu,
zamkni má ústa na stříbrný klíč
a moje písně, mou neslavnou slávu
ohnivým mečem zapomnění znič!
„Tatínku, Marianně není dobře,“ řekla mi Markéta. Poháněn zvláštním strachem projednou neklepu.
Mariannu nic nepřemůže.
Znám její strach i žal. Nemyslel jsem, že mě dovede překvapit.
Vidět ji schoulenou a roztřesenou je však jak rána do žaludku.
Mariannu nic nevyděsí.
Odpovídá mi až napotřetí, tiše a chraplavě. Všechno se spojuje, její noční můry, temnota a křivda.
„Neporazím ho, Martine,“ přiznává sotva slyšitelný děs. „Patřím jeho vzpomínkám...“
Marianna nikdy neprosí.
Tohle není práce pro rytíře.
A nebude muset začít.
Poklekám, stírám její slzy.
„Až přestane déšť, seberu zbrojnoše,“ slibuji se sebevědomím, které necítím. „Je to strom. Shoří, ať si pamatuje cokoliv.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Au
Owlicious
Tohle je tak hrozně mrazivé. Je mi za ně oba úzko, hlavně proto, že tuším, že tak jednoduché, jako zapálit strom, to řešení nebude.
Tak já se tady pod tebe
Aries
Tak já se tady pod tebe podepíšu
Děkuji. Inu, je pravda, že
Jeřabina
Děkuji. Inu, je pravda, že Martin zde prezentuje hodně optimistickou variantu, ale úplně jako technicky kdyby ten strom shořel, tak to fakt Metoda zničí.
Jsem zvědavá, jestli to
Tora
Jsem zvědavá, jestli to pomůže a jestli to zvládne. Nebo jestli, až začne strom ničit, začne být zle.
Uvidíme ;) Díky.
Jeřabina
Uvidíme ;) Díky.