Nechte mě mlčet

Říkali mi Veverka, že jsem dole vyvinutý a ruce sedlácký, lebku bych rozlouskl jako oříšek. Žralo mě to, ba zatrpkl jsem. Mouše bych neublížil, knihy četl, šikanu mýtil. Vyhladil bych každou špatnost, jazykem mrskal jako chameleón, nit nenechal na ostatních suchou, až se mě všichni posměváčci uhlazení báli. Jenže pak se to nějak zvrtlo a já dostal do rukou moc, že jsem nevěděl, co s ní. Moje řeč už nebyla obranou, ale útokem, nebyl jsem žalobník, nýbrž žalobce.
Jazyk sám bezkostný láme kosti: těhotný bezprávím více než pěsti.
Zařekl jsem se, že nebudu více mluvit. Odvržen, toulám se němý světem.