Chudák osel

Vítek uslyšel za branou tiché zahýkání. Vyhlédl a uviděl nakrátko přivázaného oslíka natahujícího se k trsu trávy.
„Taky tě mohl uvázat tak, aby ses mohl pást. Určitě máš i žízeň.“
Oslík nejdříve nedůvěřivě ustupoval, pokud mu krátký úvazek dovoloval, ale hlad a žízeň byly silnější. Když ušatec zahnal hlad, Vítek se vrátil do kuchyně.
„Kdes byl tak dlouho?“ starala se chůva.
„Obstaral jsem Bernardova osla,“ vysvětlil Vítek. „Nemůže za to, koho k nám donesl.“ Rozesmál se. „Tak si myslím, že se Bernard chce připodobnit k Pánu Ježíši, který vjel do Jeruzaléma na oslátku.“
„To se mu nemůže podařit,“ dodala Dorotka.