4 - Je Moudrý klobouk opravdu moudrý?

„Všichni sem!“ zavelel ostrý hlas. „Zařazování začne za okamžik.“
„Ta ale dovede člověku nahnat strach, co?“ špitla Lucy Angelině a dávala si při tom náramný pozor, aby ji profesorka McGonagallová nezaslechla.
Angelině byla profesorka McGonagallová sympatická, ale jen kývla a zařadila se do zástupu ostatních studentů prvního ročníku.

Velkou síň ozařovaly tisíce svící, které se vznášely nad čtyřmi dlouhými stoly, u nichž seděli všichni ostatní studenti.
„To by mě zajímalo, jak to dělají, že z těch svící nekape dolů žádný vosk,“ zamumlala Lily, která šla hned za Angelinou.
„Tak těžko by kapal nahoru, že,“ ucedila Katie jdoucí za Lily.
Profesorka McGonagallová se po nich nesouhlasně ohlédla, ale to už se zastavili před dlouhým stolem, u něhož seděli učitelé. Hned na to postavila profesorka před žáky prvního ročníku stoličku a na její desku ošuntělý kouzelnický klobouk. Ve Velké síni zavládlo naprosté ticho, klobouk sebou několikrát škubl a pak začal zpívat.
„Zřejmě nutná součást představení,“ špitla Katie a Angelina byla tak nervózní, že si až po chvíli uvědomila, že to kamarádka, nejspíš pro jistotu, řekla tak, jak se běžně mluvilo v Elevendays – tedy latinsky.
Krátce na to klobouk dozpíval a profeskorka Mcgonagallová si připravila pergamen, na němž, jak vzápětí pochopili, byla zapsána jména studentů prvního ročníku.

Jakmile Moudrý klobouk zařadil Millicent Bullstrodeovou do Zmijozelu, vyvolala profesorka McGonagallová dalšího na řadě:
„Cunninghamová, Kathleen!“
Katie vykročila ke stoličce, na tváři výraz, jako že se jí to vůbec netýká, ale Angelina hned poznala, že i ona je nervózní.
„Kathleen?“ zašeptala Lily, „ona se doopravdy jmenuje Kathleen? Vždyť tak jí nikdo nikdy neříkal!“
„No, tak tady zjevně budou,“ podotkla šeptem Lucy.
„ZMIJOZEL!“ vykřikl v tu chvíli klobouk a od zeleně a stříbrně ozdobeného stolu se ozval jásot. Když se o něco později dostala Hermiona Grangerová do Nebelvíru, bylo na Katie zdát, že si oddechla.

Lily nikdy zvlášť neoplývala trpělivostí a dnešní večer v tom nebyl výjimkou. Angelina ji jemně drcla loktem. „Alespoň se tolik nevrť!“ sykla.
Po Malfoyovi a Moonovi vyvolala profesorka McGonagallová konečně Mustonenovou Lily – seděla na stoličce sotva několik vteřin, než ji klobouk zařadil do Havraspáru.
Angelina a Lucy se na sebe beze slova koukly a pak se obě současně podívaly na Katie, která byla úplně bledá a rty měla sevřené tak, že skoro nebyly vidět.
To už ale profesorka McGonagallová vyvolala Parkerovou Lucy.
Angelina zatajila dech.
Lucy seděla na stoličce výrazně déle než předtím Lily - a klobouk ji nakonec poslal do Nebelvíru.
Tak. Pomyslela si Angelina. Jestli mě pošle do Mrzimoru, tak jsem úplně v háji.
Než na ni však přišla řada, ještě docela dlouho to trvalo.
Mezitím usedl na stoličku – za vzrušeného šepotu téměř celé Velké síně – TEN Harry Potter, o němž mluvila Hermiona ve vlaku. Stejně jako mnoho ostatních, i Angelina si ho se zájmem prohlížela. Vypadal celkem tuctově – obyčejný tmavovlasý kluk s brýlemi –, ale Angelině se na něm zdálo něco… blízkého.
Když byl zařazen do Nebelvíru, ozval se od stolu této koleje obrovský jásot, k němuž se přidala i Lucy.

V Angelině byla malá dušička, hlavně ne Mrzimor... opakovala si v duchu stále dokola. Hlavně ne Mrzimor!
Nicméně i všichni ostatní prváci, kteří ještě nebyli zařazeni, vypadali nervózní stejně jako ona. Zrzavý kluk dva kroky od ní dokonce působil dojmem, že by mohl každou chvíli začít zvracet.
„Smithová, Angelina!“ zaznělo konečně její jméno.
Hlavně ne Mrzimor! zopakovala v duchu naposledy, když usedala na stoličku. Jakmile jí klobouk spadl přes oči, měla pocit, že jí palce u nohou okousávají malé zubaté ještěrky, jaké žily v Elevendays.
Á, další přírůstek z Elevendays! Ozvalo se jí vzápětí v hlavě. Tak kam tě jenom pošlu? Hm, Mrzimor by vyhovoval…
Angelinu zachvátila panika. Ne, prosím, ne! Hlavně ne Mrzimor!
Hodila by ses tam, ale dobrá, ať je to tedy… „NEBELVÍR!“
Angelině se ze srdce svalila celá skála. Když se zvedla ze stoličky a vrátila profesorce McGonagallové klobouk, otočila se k učitelskému stolu. Zdálo se jí, jako by na ni ředitel Brumbál spiklenecky mrkl.
O chvíli později usedla vedle Lucy a kamarádka ji pevně objala. „Alespoň, že my dvě jsme spolu!“ špitla jí do ucha.