Kámen

Anděla polkne strach, natáhne se hlouběji ke kameni a zeptá se ho na radu. A kamenné srdce kraje odpoví.

„Nejsi jen služka, děvenko, máš svou sílu,“ řekne rázně kořenářčiným hlasem.
„Nejsi jen pastýřka, dítě, máš svou moc,“ zaduní stárkovým basem.
„Nejsi poslední chudák, máš svůj dar,“ zašeptá jako Stázi.
„Nejsi jako on,“ promluví chór mlynářských chasníků.

Naposledy, hlasem ze žuly, kámen radu zašeptá.
A ona poslechne: Zahrne láskyplnou náklonností Stázi, která podlehla z lásky. Pochopení věnuje mlečům, kteří padli z pýchy. Naposledy, kdesi hluboko, najde špetku porozumění pro hrabivého mlynáře, jehož duši svázala lakota.

Pak sebere všechnu sílu a udeří.