Krásy dne

Byl to neobvykle krásný den.
Vrstva smogu nad městem se protrhla a sluneční paprsky rozehřály šedivé ulice.
Cestou do práce si všímal detailů, které mu předtím unikly. Květiny, která se prodírala prasklinou v betonu. Tvaru mraků nad obzorem. Vrstvy oleje, která vytvářela na loužích duhová oka. Odpadků, které se ladně třepotaly ve větru. Měl chuť obejmout celý svět, zpívat a tančit.
Cítil, jak se hluboko v něm něco probouzí. Nějaký pocit, který ještě nedokázal pojmenovat.

"CO TO MÁ ZNA-ME-NAT? HE-RE-ZE. HE-RE-ZE!"
Kdyby měl ještě funkční hltan, dálek Ghat by nervózně polkl.
Alespoň, že pocit strach už dokázal pojmenovat naprosto jednoznačně.