Nesoutěžní. Ještě jeden střípek z mé růžové knihovny o pěvci a vévodkyni. Souvisí s Přemožený, tentokrát co si myslí ona.
Zdravím Aplír, která vlastně měla obdobný námět.
Vznešené dámy mívají soukromý život značně omezený.
Naštěstí vévodkyně přece jen mohla občas zůstat o samotě.
A teď to opravdu potřebovala.
Nevěřícně hleděla na ten lístek.
On se snad pomátl. Milostné vyznání?!
Zachází už příliš daleko.
To musí triumfovat za každou cenu?
(Ale choval by se jen proto takhle bláznivě? Je dost chytrý, aby věděl, co si může dovolit.)
Písmo bylo trochu neladné, roztřesené...
Tak dost!
Je vdaná. Její postavení ji zavazuje.
(O něčem takovém kdysi snila. Dokud ještě věřila… všem těm romantickým nesmyslům.)
(Jenže on se dvoří kdejaké ženě.)
Jestli tohle zjistí vévoda…!
Měla by ho poslat pryč. Hned.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Kachna Tobě!
Peggy
Kachna Tobě!
Díky tobě!
Esclarte
Díky tobě!
Perfektní, s tím druhým
Faob
Perfektní, s tím druhým kouskem zapadá jak dílky puzzle, vlastně smršť pocitů, trochu té marnivosti, zvědavosti, odpovědnosti, zadanosti, potěšení, ale rozhodnutí musí padnout...!
Děkuji moc, Havrane.
Esclarte
Děkuji moc, Havrane. Právě ten propletenec vztahů a pocitů je to, co mě na tomhle vcelku banálním příběhu přitahuje, baví mě rozebírat celkově povahy a pocity těch lidí. Počítá se samozřejmě i žárlící vévoda.