Lichvářka

Jo, já vím. Cosi schované hluboko uvnitř mne, o čem jsem myslela, že je mrtvé, mi našeptává, že to není správné. Ta ženská má na krku deset hladových dětí. Muž jí zemřel na souchotě. Je na všechno sama.

„Kolik dělá úrok?“ ptá se vdova, hrdlo přiškrcené úzkostí.
„Že jste to vy, padesát procent na den.“ Stydím se, proto se na ni nedívám.
Malinko, co jí odvážím, neulehčí tíhu živobytí.

Radost z toho nemám, ale taky musím z něčeho žít. Život je tvrdý. Moc hořký. Jsem stará, opuštěná. Jen váhy jsou navždy se mnou. Váží mé hříchy a prokletí. Bože, odpusť.