Bez diskuze

Když Matka Elis vyšla ze stanu, musela si rukou zaclonit oči proti nezvykle silnému slunci.
„Nikam s vámi nepojede, poručíku. Dokud neseženeme léky, podobné záchvaty mohou udeřit naprosto kdykoli. Stačí únava, nečekaný záblesk světla nebo zvukový vjem.“
Poručík žmoulal v kapse krabičku cigaret. Měl chuť si zapálit.
„Mám ho odvést do Pevnosti. Je nebezpečný.“
„Máte tam snad nějaká antiepileptika?“
Poručík zavrtěl hlavou.
„Poslední záchvat byl hodně silný. Musí teď odpočívat.“
„Mohu uplatnit vojenskou pravomoc…,“ napřímil se nad drobnou ošetřovatelkou. Na okamžik širokými rameny zastínil slunce.
„Na mě vaše silné řeči dojem neudělají. Profesor zůstává zde. To je moje poslední slovo.“