Krev není voda

“Chcete pohřeb první, druhé či třetí třídy?” ptal se znuděně místní hrobník.
“Spálit a popel hodit do řeky,” zavrčel Leokastis.
Avani mu položila ruku na rameno - nejspíš jí později vyčte, jak se starala, ale Caradoc byl její strýc. Krev zapřít nemohla. “Chceme pohřeb se všemi náležitostmi. Zaplatíme.” Oreladsky už mluvili plynně, cizí původ nikdo nepoznal.
“Mám výborný sbor plaček,” zpozorněl při zmínce o penězích hrobník. “Nijak drahý. Taky violistu. Hraje neobyčejně tklivě.”
“Upřednostňujeme tichý pohřeb.”
“Když myslíte,” znovu zlhostejněl muž. “Na co váš příbuzný vlastně zemřel?”
“Stařecké vyčerpání,” zalhala pohotově. Nebyl tak starý, jeho síly však nepochybně odsála tvorba keriaktu.