Odstíny života

Pohádali se. Pro chyby, které dělali odjakživa a doteď je tolerovali. Navzájem se ujišťovali, že se nenávidí. V pauzách při líbání. Říkali, že nechápou, proč žijí s takovým magorem.
Vzpomínky na horké letní dny, kdy leželi v parku pod stromem. Slunce hřálo na víčkách a stíny přelétávaly přes obličej. Mlčeli, nebylo třeba mluvit.
První večer v klubu. Fingon si s ním užíval tanec, přestože se jindy styděl. Mlčeli, neslyšeli by se.
Stíny zvířat vytvářené na zdi večer. Jen tak pro radost.
Teď už nebyli bláznivě zamilovaní, ale byli si oporou. Slova zášti zamrzí. Vzájemná důvěra a soulad se nenajde snadno.