Básníkova douška, co pohladí ouška

Jsem ten, co nic nenapíše, když mu slina nejde,
básník, který bez pozvání do tvých komnat vejde.
Tvé svědomí, černé můry, strach bezesných nocí,
básník, který zná ta tvoje tajná genus loci.
Vykresluji krásu světa včetně stinných stránek,
znám obavy, které kradou tvému tělu spánek.
City, co ti nedaj spát,
tvoje vroucné: "mám tě rád."
Cítím vůni tvého těla, je to parfém laciný,
krůpěj potu tvojí tváře hladké hříchem bez viny.
Jsi můj amor, střílíš slova,
která ryju do olova.
Tesám věty v kámen tvrdý,
snad to nezní suše,
"na své střevo byl vždy hrdý
rýmy šly mu z duše."