Básně Poezim 2025

strom tryskal k nebi
a hnal se z trosek domu
a my seděly
v listí a mezi rehky
když sklouzneš, zachytím tě

Miláčku, dej mi popít piva,
po němž se tancuje a zpívá,
muži jsou vtipní, ženy krásné,
dokonce ještě než se zhasne.
Kéž zůstanou i za střízliva.

noční labyrint
podzemních chodeb, stín v něm
vzlyká nad kostmi,
zbystří a nasaje vzduch
– přátelé ti vzali klíč

Vracíš se ke mně
jen ve chvílích nočního
ticha a snění.
Poznám tě pokaždé po
dechu - voníš po šípkách.

Ani nedýchám.
Nespím a klidně čekám,
až mě přivineš
do perleťových křídel
nevinné noční můry.

Nemožné zdálo
se držet tě v náručí.
Švestkové oči
plné důvěry stojí
za všechny noci bez snů.

Nelétá s hejnem.
Svobodná nad krajinou.
Po prvním mrazu
bude prosit o pomoc
i suchou slunečnici.

Říkáš, že máš sen,
eben a slonovina
že spolu ladí.
Dneska už každý hraje
na plastové klávesy.

Zmizela v mlze
protější kostelní věž.
Možná už není.
Skončí nemilovaní
též v mlze zapomnění?

Kalamajka mik mik mik,
vidle, hrábě, kosa, šmik.
Honky tonky,
vercajk, ponky,
poved se mi limerick.